10. týden DA

…je skoro půlnoc a z kostela zvon mi noc připomíná, 
půjdu se mejt a pozhasínám, co bude dál?

Ne, nejsem až tak velká fanynka bratrů Nedvědů, ale celkem se to hodí. Je to neuvěřitelné, ale poslední týden je tu. Rčení, že to uběhlo jako voda, tu sedí jako p***l na hrnec. Už nás čeká poslední den. Jeden jediný den. Velký den, kdy budeme prezentovat naše práce a pak si řekneme jenom „tak čau!“. Po 10 týdnech, kdy jsme se vídaly i více jak 4x týdně. Zvláště ke konci, kdy jsme spolu trávily i celé dny nad našimi projekty a přípravami na test. Jo, nostalgie se dostavila.

Test už máme za sebou, prezentaci odevzdanou, a tak je čas dohnat resty. Přiznám se, že jsem poslední týdny psaní trochu flákala a vše doháněla na poslední chvíli. Spoustu informací jsem v tom fofru a zmatku zapomněla napsat. Poslední dny byly dost napjaté, zvláště po technické stránce, kdy jsem snad vše tvořila podruhé za pochodu společně s odevzdáváním 🙂

Takže jak to celé nakonec dopadlo? Aplikace nefrčí. Nebo alespoň ne samostatně 🙂 Mám několik kostiček lega, které je potřeba pospojovat. Mám funkční DEMO, kterému když ručně nedám data, nejede. No a mně to ale vůbec nevadí. 🙂 Proč? Protože důležité pro mě je, že jsem se díky tomuto projektu posunula o velký kus dopředu! Na začátku byla jen hodně naivní představa o práci s daty a nulová znalost snad všeho. Ty grafy a dashboardy, přece vypadaly tak pěkně…ale té práce za tím, která není vidět a já si ji mohla vyzkoušet na vlastní kůži! Wow! Oni nám to teda kluci říkali, ale tak…stejně jsme si na to musely přijít samy. Nebudu lhát.

Je sice dokázáno, že člověk si nejvíce pamatuje to, co si vyzkouší. Uvěřila jsem až po vlastní zkušenosti. 🙂 Možná to taky znáš. Ze začátku jen remcáš, že vůbec nevíš, co máš dělat a že ti s tím nikdo nepomůže. Nemáš se na koho obrátit, protože budeš za blbce a že se na to celé můžeš vykašlat. Že na to máš málo informací, že nejsi z oboru a bla bla bla…Jenže v tom je právě ta pointa. Prostě plav. Zkoušej to. Když nemůžeš, tak si lehni na vodu na záda, naber síly a za chvíli to zase zkus znova.

Digitální Akademie ti podá lanko a zda ty se chytíš, je na tobě. Už jsem to někdy někomu v DA řekla, když jsme jí mezi sebou hodnotily, a tak to řeknu i tobě. Podle mě je Digitální Akademie jako autoškola. Řeknou ti, kde je řadící páka, jak zařadit kvalt, jak se rozjet. Jestli a jak budeš jezdit je už jen a pouze na tobě! Chce to čas a trénink.

Neobjevila jsem Ameriku, já vím, ale pro mě je důležité si to stále připomínat. Pořád dokola, abych neustrnula. Člověk se přece celý život učí, jen se to postupem času začne rozdělovat na ty, co se učit chtějí a nechtějí. A my, všechny studentky DA, chtěly. Možná právě díky tomu jsme to skoro do poslední holky dokončily!

Bylo to náročné. Zívačka to nebyla, ale ta slast pro mozek, když je po všem….mmmhh, to je věc. Na duši mě hřeje ještě jedna věc. Celý svůj projekt jsem se snažila vzít do rukou tak, jako by to bylo v réalu. Neočištěná data, která si musím sama zpracovat do čitelné podoby a tak, aby práce s nimi byla snazší a přehlednější. Vyzkoušet co nejvíce nástrojů, a hlavně těch volně přístupných.

Ve svém projektu jsem si vyzkoušela více jak 10 nástrojů. Některé dobrovolně a s nadšením, jiné nedobrovolně. Někdy z nouze, abych našla jinou cestu, jindy abych to přiblížila co nejvíce realitě. Co jsem si po celou dobu od lektorů brala fakt k srdci bylo, že data od zákazníka k tobě nepřijdou jako na stříbrném podnose, ale přijdou ve fakt šíleném stavu #truestory..a najednou nebudeš mít možnost všechno hodit do KBC nebo Tableau a vytvořit okouzlující výsledek v minutě. Proto jsem si to dělala těžké a vše se snažila napasovat na python, který jsem snad neviděla ani z rychlíku. Život je boj. S úplně každým řádkem jsem doslova bojovala. Neobešlo se to bez vztekání a slz. Jenže ten pocit po zjištění kolik variací, co jsem dokázala vymyslet a jak jsem i ten nejjednodušší příkaz dokázala zprasit!, ten je…prostě k nezaplacení! A na vše ostatní je tu mastercard nebo Czechitas 🙂

Pokud by tě přece jen ten můj šílenej skript zajímal, určitě se neboj mi napsat a já ti ho obratem ráda zašlu.

Tímto bych zakončila moje (ne)pravidelné povídání o průběhu Digitální Akademie a ráda poděkovala pár lidem.

Poděkování

Děkuji těm, kteří mi dali šanci! Děkuji Kubovi za mentorování – Kubo, já se fakt potila (a teď se budeš potit ty 😉 hihi), ale bylo to super. Ani jsem nedoufala, že budu mít tak super mentora jakým jsi byl. Děkuji! Aničce a Štěpánce, za skvělou organizaci tohoto běhu! Kdykoli a cokoli jsem potřebovala, vždy jste to bleskurychle vyřešily a byly nám podporou! Díky! Zuzce, Adél a Verče za psychickou podporu a posedávání u projektů (nejen) v Cafedu! Holkám z DA za příjemně trávené večery, víkendy a vzájemnou podporu.

Mému Honzovi za největší podporu a lásku!

A kytička na závěr, kterou jsem dostala od svého muže za to, že jsem to přežila. Že jsme to oba přežili. 🙂